Probuď se-opět evangelium-trump je foukán –
rok od roku nabobtná hlasitějším tónem,
rok od roku se shromažďují známky hněvu
kolem cesty soudce,
splněna podivná slova a dosažena mocná díla,
a pravda na celém světě nenáviděná i uvěřená.
vzhůru! proč se zdržovat v nádherném městě,
zapřísáhlí liegemen Kříže a trnité koruny?
vzhůru ze svých postelí lenosti pro hanbu,
rychlost na východní horu jako plamen,
ani se nedivte, pokud najdete svého krále v slzách,
E ‚ en s hlasitým Hosannem zvonícím v uších.
bohužel! není třeba je budit: už dávno
jsou pryč, aby nabobtnali Mesiášovu show:
třpytivými rouchy a girlandami sladkými
sypou zemi pod nohama:
všechna kromě vašich srdcí jsou tam-o odsouzen dokázat
šípy okřídlené v nebi pro víru, která nebude milovat!
mezitím prochází TH‘ zbožňující dav,
klidný jako pochod nějakého majestátního oblaku,
že o‘ er divoké scény oceánské války
drží svůj stále kurz v nebi dál:
E ‚en tak, srdcervoucí Pane, jak se roky valí dál,
ty držíš tiché hodinky ze svého triumfálního trůnu:
E‘ en tak, svět se houká, aby hleděl
na hrůzné vidění z posledních dnů,
nucen vlastnit tě, ale v srdci
připraven vzít barabášovu část:
Hosanna nyní, zítra ukřižovat,
proměnlivé břemeno jejich hrubého bezprávného výkřiku.
ale v tom davu sobeckých srdcí nepravdivých
tvé smutné oko spočívá na tvých věrných málo,
děti a dětské duše jsou tam,
slepá bartimeova pokorná modlitba,
a Lazar se probudil ze svého čtyřdenního spánku,
trvající život znovu, ten Pesach udržet.
a rychle vedle olivově ohraničené cesty
stojí požehnaný domov, kde Ježíš uráčil zůstat,
pokojný domov, k horlivosti upřímný
a nebeské rozjímání drahý,
kde Martha ráda čekala s úctou setkat se,
a moudřejší Marie přetrvávala u tvých posvátných nohou.
stále přes rozpadající se věky, když kloužou,
Miloval jsi svůj vyvolený zbytek, aby se rozdělil;
posypané plýtváním let
plné mnoho se objeví měkký zelený ostrůvek:
Pauza, kde můžeme na pouštní cestě,
nějaký úkryt je v dohledu, nějaký posvátný Bezpečný příbytek.
když zvadlé výbuchy chyb zametly oblohu,
a poslední květ lásky vypadal, že mdloby klesají a umírají,
jak sladké, jak osamělý paprsek benigní
na chráněných zákoutích Palestiny!
pak do svého raného domova miloval opravu,
a povzbuzoval své nemocné srdce svým vlastním rodným vzduchem.
roky se odvalují: opět příliv zločinu
zametl tvé kroky z příznivého podnebí
kde najde Svatý Kříž odpočinek?
na poštovní schránce korunovaného panovníka:
jako nějaký jasný anděl o ‚ er temné scény,
přes dvůr a tábor drží svůj nebeský kurz klidný.
ještě horší vidění; věk světla,
světlo bez lásky, zírá na bolavý pohled:
ach, kdo může říct, jak klidný a sladký,
Pokorný Walton, ukazuje tvůj zelený ústup,
když se unavil příběhem, který tvé časy odhalují,
oko tě nejprve najde ve svém bezpečném odpočinku?
tak špatné a dobré jejich několik varování dává
jeho přístupu, kterého nikdo nemůže vidět a žít:
Faithovo ucho, s hrozným stále potěšením,
počítá je jako minutové zvony v noci.
udržet srdce vzhůru až do rána,
zatímco na její pohřební hromadu se nese tento starý svět.
ale jaké jsou nebeské poplachy srdcí, které se krčí
ve úmyslném spánku, prohlubují se každou hodinu,
které stahují záclony blíž,
čím blíže bobtná zvuk trumpety?
Pane, než se naše chvějící se lampy potopí a zemřou,
Dotkni se nás trestnou rukou a přinuť nás cítit se blízko.
John Keble
Křesťanský Rok, 1827
