10 Překvapivé věci, které se japonské ženy naučily po svatbě se svými americkými manžely

dělám víc práce a je to nefér!

domácí práce je často velkým rozdělovačem mezi páry. Kdo by měl co dělat? Ještě důležitější je, kdo vlastně dělá nejvíce (nebo všechny) domácí práce v domě?
zeptali jsme se Emi a Miky:
“ právě jsme o tom diskutovali! Mám tendenci dělat více domácích prací než on a považuji to za nespravedlivé. Nedávno jsme udělali seznam úklidových úkolů a položili je na lednici, abychom si navzájem připomněli, co je třeba udělat.“(Emi)
“ dělám všechno. Někdy mi manžel pomáhá umýváním nádobí nebo vařením.“(Mika)
soudě podle svědectví, která jsme shromáždili od japonských žen vdaných za americké nebo Evropské muže, se zdá být běžné, že ženy nesou většinu domácích prací (podívejte se také na to, co japonské ženy říkají o svých evropských manželech).

i když se věci liší od člověka k člověku a od páru k páru, zdá se, že existuje také kulturní faktor, který hraje roli. V mnoha zemích, včetně západních, obecná myšlenka je, že manželky a matky jsou ty, které se starají o dům.
jistě, věci se mění a ženy se stávají ještě rušnějšími nejen domácími pracemi, ale i svou prací a kariérou, a to je pravděpodobně důvod, proč slyšíme ženy, které si stěžují na to, že jejich manželé v domě nedělají dost.
Emi a její manžel nám však dávají nápad začít od: jasné rozdělení prací v domě, aby nikdo nebyl ohromen.

oba pracujeme – ale naše „peněženky“ jsou odděleny

zeptali jsme se našich dotazovaných na správu peněz v domě. Má to někdo na starosti?
„rozdělili jsme vše (nájemné, služby a potraviny). Myšlenka je, že oba pracujeme a jsme zodpovědní za své vlastní výdaje.“(Emi)
„hlavně je to můj manžel, kdo to ovládá, ale oba pracujeme, takže v podstatě jsou naše“ peněženky “ oddělené.“(Mika)
otázka peněz a jak spravovat finance, je jedním z nejčastějších mezi lidmi, kteří mají zájem dozvědět se více o mezinárodních manželstvích. Pravdou je, že často není mnoho problémů.
i když je pravda, že někdy v japonské kultuře je systém okozukai normou (manželka spravuje peníze a dává a „příspěvek“ manželovi), v jiných kulturách je to poněkud zvláštní. Navzdory tomu, ačkoli, pokud jde o lidi, s nimiž jsme hovořili, zdá se, že kultura nepředstavuje a nevydává. Zejména u párů, kde oba partneři pracují, je nejběžnějším řešením rozdělení všeho a péče o vlastní výdaje.

stres? Řešíme to jinak, ale není to kvůli kultuře

i ta nejšťastnější manželství s sebou nesou stres a napětí, ale jak se Mika a Emi vypořádávají s těmito událostmi a mají pocit, že způsob, jakým oni a jejich manželé dělají, je odlišný kvůli kultuře?
„já (myslím, že se stresem jednáme jinak), ale zdá se, že pochází z naší osobnosti. Má super zaracha a já tam ještě nejsem.“(Emi)
“ cítím, že je rozdíl, ale cítím, že je to spíše rozdíl mezi muži a ženami.“(Mika)
zatímco stresu se nelze vyhnout, způsob, jakým s ním jednáme, se liší od člověka k člověku. I v mezinárodním manželství se zdá, že za tím, jak Emi a Mika, a jejich manželé, opravdu není kulturní hnací zvyk, vypořádat se s tím. Vaše osobnost je mnohem pravděpodobnějším faktorem při určování toho, jak se vyrovnat s napětím, dokonce i v mezinárodním manželství.

proč jít nakupovat často, když můžeme koupit hodně a uložit?

některé zvyky pramení z osobnosti, jiné z kultury. Když jsme se zeptali Emi a Miky, zda je něco šokovalo, že jejich manžel obvykle dělá, jejich odpovědi byly docela podobné.
“ pokud nedokončí své jídlo, i když je to trochu, zachrání ho a sní ho později. Pokud jde o potraviny, hodně nakupuje a ukládá je.“(Mika)
“ stále kupuje věci a nikdy nemá pocit, že má víc než dost. Nerozumím tomu.“(Emi)
je pravda, že existuje výrazný rozdíl v pojetí spotřeby, pokud jde o Japonce a Američany (ale také západní obecně).
Japonci mají tendenci si myslet, že to, co je nezbytné, je dost, zatímco Američané mají tendenci být pohodlnější s tím, že mají více, než potřebují. Japonci, z velké části, Jít nakupovat každý den, zatímco Američané raději jít nakupovat jednou za čas, koupit hodně, a udržet si to.
pokud někdy uvidíte byt průměrného Japonce v přeplněném městě, jako je Tokio, všimnete si, že byt je obecně minimalistický. Má vše, co člověk potřebuje, ale ne víc než to. V jiných zemích se věci často liší.

Jingle bells nebo Joya no Kane bells?

různé země, různé kultury, různé svátky. Jak Mika a Emi slaví svátky a které slaví?
“ slavíme americké svátky, protože žijeme v USA, pokud bychom se přestěhovali do Japonska, předpokládám, že bychom následovali japonské.“(Emi)
“ trávíme Silvestr a prvních pár dní v roce v domě mé rodiny a jdeme zasáhnout Joya no Kane.“(Mika)
zdá se, že Mika a její manžel dodržují japonské zvyky, jako bít Joya no Kane (novoroční zvonek), zatímco Emi a její manžel slaví americké svátky. Má smysl oslavovat svátky místa, kde žijeme. Je to pravděpodobně vše, co nás obklopuje během určitých svátků, které nás staví do tohoto slavnostního ducha.

Líbí se mi, když říká: „Miluji tě“

jsou američtí manželé opravdu odlišní od japonských manželů? Pokud si vezmete Američana, bude váš vztah odlišný od vztahu vašich přátel s japonskými manžely?
“ nemyslím si, že náš vztah se liší od mých přátel, i když je rozhodně laskavější než většina japonských mužů. Opravdu se mi líbí, že říká „Miluji tě“ pokaždé, když opustí dům, zavěsí telefon, a jde spát. Nevěřím, že to většina Japonců dělá.“(Emi)
obecně si myslíme, že japonští muži jsou šetrnější, pokud jde o projevování svých pocitů. Američtí muži se zdají být o nich otevřenější. Mnoho žen, se kterými jsme mluvili, má ráda tuto otevřenost u amerických mužů.

diskutujeme a řešíme problémy

někdy argumenty mohou vyplynout z různých způsobů vidění stejné věci, v závislosti na kulturní perspektivě. Považují to mezinárodní páry za problém? Stává se to vůbec? Existují nějaké různé způsoby, jak čelit problémům, které jsou spojeny s kulturou, spíše než osobnost?
“ mluvíme a vysvětlujeme si svůj kulturní pohled. Rozumíme si navzájem a pak vyřešíme problém.“(Mika)
“ myslím, že žádné nemáme. Oba raději diskutujeme, abychom vyřešili problémy.“(Emi)
někdy kultura nebude zasahovat do způsobu, jakým lidé řeší problémy, ale když to udělá, velmi dobrým způsobem, jak k tomu přistupovat, navrhuje Mika, je vysvětlení vzájemného pohledu, pochopení, že váš manžel může vidět jako divný, něco, co vidíte jako zřejmé.

něco, co se mi nelíbí, ale nechtěl bych mu to říct…

stejně jako milujeme člověka, vždy existují některé věci, velké nebo malé, které se nám nelíbí, ale neřekly bychom jim to. Samozřejmě, existují také věci, které na našem partnerovi absolutně milujeme. Zeptali jsme se Miky a Emi.
“ drží mi dveře, Udržuje mě v bezpečí, když jdu po schodech…Je to opravdový gentleman. Mezitím, to není jen on, ale mám pocit, že většina lidí ve státech neví, jak si správně umýt ruce. Okamžitě opláchnou mýdlo, aniž by si otíraly ruce.“(Emi)
“ snaží se sdílet přátele, věci, které má rád a těší. Překvapuje mě. To se mi líbí. Nelíbí se mi, že se o ostatní lidi moc nestará.“(Mika)

zdá se, že ryba není snídaňové jídlo

rozdíly mezi americkou a japonskou kulturou jsou pravděpodobně příliš mnoho na vyjmenování, ale existují zejména některé věci, které by mohly být v Japonsku považovány za normální, že váš manžel dělá jinak nebo není zvyklý?
“ jíst ryby ráno. Zdá se, že to není snídaňové jídlo. Loupání jablek a broskví. Tady prostě jedí kůži.“(Emi)
“ některé postupy v Japonsku jsou podle něj příliš přísné a problematické.“(Mika)
většina amerických (a západních) lidí by pravděpodobně pochopila, na co emiho manžel odkazuje, když říká, že ryba není ranní jídlo. Kultura také ovlivňuje stravu a některá jídla (nebo dokonce denní doba, kdy je jíme) se velmi liší v závislosti na vaší zemi.
podobně je Japonsko dobře známé tím, že je zemí, která má tendenci být extrémně přesná, k lepšímu nebo k horšímu, ve všem. To se odráží v jeho skvěle přesných vlacích, čistá města, a efektivní infrastruktura, ale také v dlouhých frontách, složitá a spletitá byrokracie, a minimální flexibilita, pokud jde o pravidla, což může zvýšit více než jedno americké obočí.

některé věci jsou pro Japonce normální, ale ne pro ostatní

Emi a Mika nám prostřednictvím sdílení svých zkušeností poskytli bližší pohled na život mezinárodního manželského páru z pohledu japonských žen.
viděli jsme, jak některé věci nebudou ovlivněny kulturou, zatímco jiné budou. Sdíleli také několik tipů, jak vyřešit potenciální problémy. Rozhodli jsme se jich zeptat, jaké návrhy (nebo dokonce varování) by dali japonským ženám, pokud jde o sňatek s americkými muži.
“ měli byste přemýšlet o tom, jak se možná budete muset vzdát života v Japonsku, pokud jste ženatí. To znamená, že budete daleko od všeho, s čím jste vyrostli, což mě může emocionálně velmi náročné. Navrhoval bych se zeptat svého partnera, zda má zájem žít v Japonsku, a to i na několik let v budoucnu.“(Emi)
“ věci jako honne to tatemae (chování, které ukazujete, VS jak se opravdu cítíte), nebo enryou (říkat ne něčemu, protože nechcete příliš obtěžovat ostatní lidi), nebo kuuki wo yomu (porozumění místnosti a podle toho jednat), jsou normální pro Japonce, ale ne pro ostatní, takže musíte svému manželovi říct, jak se cítíte a jak si myslíte.“(Mika)

stále více lidí se dostává do mezinárodních vztahů a stále více lidí se rádi podělí o své zkušenosti a postřehy a my jsme za to vděční.
kompatibilita a osobnost páru jsou samozřejmě nejdůležitější věci, ale kultura má také dopad. Láska vede cestou, ale znalost cesty předem usnadňuje věci!

napsal::

Lucio Maurizi

Lucio Maurizi je italský spisovatel, fotograf a streamer. Strávil 10 let ve Spojených státech a v současné době žije v Japonsku a zaměřuje se na vytváření článků a kanálů věnovaných zemi vycházejícího slunce. Miluje jakoukoli formu vyprávění, natto, a wasabi, a zoufale se snaží udělat si čas na práci na svém románu. Na Instagram @that_italian_guy_in_japan.