verše 1-14
Jeremiáš 17:1. Hřích Judy je psán perem ze železa a špičkou diamantu:
je tak zakořeněný ve své podstatě, že byste se také mohli pokusit vymazat nápis, který je napsán na oceli s bodem diamantu, jako naději, jak dostat tuto zvrácenost z národa; je rytý na deskách jejich srdce. To, co je pouhý zvyk, může být změněno, ale to, co je zakořeněno v srdci, nemůže být odebráno, kromě zázraku milosti. Bylo to srdce, které bylo špatné; Fontána-hlava byla znečištěna, takže to, co by mohlo být potoky, ale špatné.
Jeremiáš 17,1. Je vyryto na stole jejich srdce a na rohách vašich oltářů;
jejich Nejsvětější věci byly poskvrněny. Sepsali jména svých idolských bohů dokonce i na Boží oltář, a tak nesli písemné svědectví proti sobě.
Jeremiáš 17,2. Zatímco děti jejich vzpomínají na oltáře své a háje své u zelených stromů na vysokých kopcích.
Bůh zakázal zřizování oltářů. Byl jeden oltář v Jeruzalémě, a nebylo více; ale vybrali místa, kde velké stromy dlouho rostly, vybrali vrcholy kopců, a stavěli svatyně pro své modly tam; a tam se na ně Bůh rozhněval. Ach, jak snadno můžeme proměnit cokoli v hřích! Jak snadno se naše nejvybranější milosrdenství může stát příležitostmi nepravosti!
Jeremiáš 17: 3-8. Ó hora má na poli, dám věci tvé a všecky poklady tvé na kořist, a místa tvá na výsostech za hřích, po všech hranicích tvých. A ty sám, přestaneš od dědictví svého, kteréž jsem ti dal, a učiním tě, abys sloužil nepřátelům tvým v zemi, kterouž neznáš; nebo jste zapálili oheň v hněvu mém, kterýž bude hořet na věky. Takto praví Hospodin Prokletý budiž muž, kterýž důvěřuje v člověka, a činí z těla ruku svou, a jehož srdce odchází od Hospodina. Nebo bude jako vřesoviště na poušti, a neuvidí, když přijde dobré, ale bude obývat místa vyprahlá na poušti, ve slané zemi a neobydlená. Blahoslavený muž, který důvěřuje v Pána, a jehož naděje je Pán. Nebo bude jako strom zasazený u vod, a kterýž roznáší kořeny její u řeky, a neuvidí, když přijde teplo, ale list její bude zelený; a nebude opatrný v roce sucha, ani nepřestane přinášet ovoce.
Ach, požehnání důvěry v Boha! Vidíte to zde v kontrastu s bídou důvěry v muže. Sucho přichází i na tento strom a časy potíží některé věřícím; ale sucho neovlivňuje strom, protože má tajné, podzemní zdroje, ze kterých vysává svůj život; rozprostírá své kořeny u řeky; a požehnaný je ten člověk, který má tajný život, tajnou sílu, tajné pohodlí, které ho udržuje v zkoušené hodině. Svět to nemůže vnímat, ale on to pije a žije na tom.
Jeremiáš 17,9. Srdce –
to je hlavní věc, bylo to srdce národa, které se od Boha zbloudilo: „srdce“ –
Jeremiáš 17:9-11. Je klamný nade všemi věcmi, a zoufale zlý: kdo to může vědět? Já Pán Hledám srdce, zkouším otěže, dokonce dát každému člověku podle jeho cest, a podle plodů jeho skutků. Jako koroptve sedí na vejcích, a nelíhne je; tak kdo získá bohatství, a nebude mít pravdu, opustí je u prostřed dnů svých, a na konci jeho bude blázen.
prorok přirovnává muže, který zbohatne lží a útlakem, k ptákovi, který má mnoho vajec, příliš mnoho na to, aby ji zakryl, a proto, i když na nich sedí, existuje taková hromada vajec, že se žádná z nich nevylíhla; přicházejí k ničemu. Myslím, že znám pár mužů, kteří jsou velmi podobní té koroptve. Bylo by pro ně velkým milosrdenstvím, kdyby měli jen polovinu vajec, která mají, neboť vše, co dostanou, je péče a potíže s jejich zakrytím, ale z nich nevychází žádná živá radost; vejce jsou přidávána. Ten, kdo nemá Boží milost ve svém srdci, je jako pták sedící na přidaných vejcích. Ubohá duše! „Na jeho konci bude blázen.“Proto musí být nyní něco jako blázen, protože ten, kdo sleduje cíl, který skončí bláznovstvím, je blázen, aby měl takový cíl před sebou.
Jeremiáš 17,12-14. Slavný vysoký trůn od začátku je místem naší svatyně. Ó Pane, naděje izraelská, všechno, co tě opustí, se bude stydět a ti, kteří se ode mne vzdalují, budou zapsáni na zemi, protože opustili Hospodina, pramen živých vod. Uzdrav mne, Hospodine, a já budu uzdraven, zachraň mne, a já budu spasen; nebo ty jsi chvála má.
tato expozice se skládala z čtení z Jeremiáše 7: 1-15; A Jeremiáš 17: 1-14
