verš 10
a Bůh viděl jejich díla-o “ nejprve je neviděl; poté nejprve neviděl jejich žíně, když se s ním zakryli. Viděl je dlouho předtím, než tam poslal proroka, zatímco Izrael zabíjel proroky, kteří jim oznámili zajetí, které viselo nad nimi. Věděl jistě, že kdyby měl poslat proroky daleko k pohanům s takovým oznámením, budou slyšet a činit pokání.“Bůh je viděl, podíval se na ně, schválil je, přijal Ninevity nejen na čas, ale tolik, kolik vytrvalo, na věčnost. Nebylo to žádné společné pokání. Bylo to pokání, které náš Pán uvádí jako vzor pravého pokání před jeho příchodem Matouš 12: 41. „Muži Ninive povstanou v soudu s tímto pokolením a odsoudí to, protože činili pokání při kázání Jonáše, a hle, větší než Jonáš je zde.“
věřili v jediného Boha, předtím jim neznámého; pokořili se; nestyděli se veřejně činit pokání; používali k sobě velkou přísnost; ale, na čem písmo hlavně přebývá, jejich pokání nebylo jen v profesi, ve víře, ve vnějším aktu, ale v plodu skutečných skutků pokání, změněný život ze změněného srdce. „Bůh viděl jejich skutky, že se odvrátili od své zlé cesty.“Celá jejich cesta a průběh života byla zlá; přerušili se, ne jeden nebo jiný hřích, ale celá „jejich“ celá „zlá cesta“. „Ninevité, když se chystají zahynout, jmenují je první; ve svých tělech potlačují své duše metlou pokory; oblékli si vlasy na roucho, na masti se posypali popelem; a padají na zem, olizují prach. Zveřejňují svou vinu sténáním a otevírají své tajné přestupky. Každý věk i pohlaví se vztahuje na kanceláře smutku; veškerý ornament byl odložen stranou; jídlo bylo odmítnuto kojením, a věk, dosud nezachytený vlastními hříchy, nesl váhu těch ostatních; němá zvířata postrádala vlastní jídlo. Jeden výkřik nepodobných povah byl slyšet podél městských hradeb; podél všech domů se ozýval žalostný nářek truchlících; země nesla sténání kajícníků; samotné nebe se ozývalo jejich hlasem. To se splnilo (Matouš 10,22. Bůh pak řekl Jeremiáš, Jeremiáš 18: 7-8. V jakém okamžiku budu mluvit o národu a znepokojovat království, vytrhnout a strhnout a zničit ho, pokud se ten národ, proti kterému jsem vyslovil, odvrátí od jejich zla, budu činit pokání ze zla, které jsem si myslel, že jim udělám.“
“ jako Bůh je neměnný v přírodě, tak je neměnný ve vůli. Protože nikdo nemůže vrátit své myšlenky. Pro ačkoli někteří zdá se, že se obrátil zpět své myšlenky svými deprecations, přesto to byla jeho vnitřní myšlenka, že by měli být schopni svými deprecations obrátit zpět svůj trest, a že by měli přijímat od něj čímž využít s ním. Když pak navenek jeho věta se zdá být změněn, vnitřně jeho rada se nemění, protože on vnitřně ordereth každou věc neměnně, co se děje navenek se změnou.““Říká se, že činil pokání, protože změnil to, co se zdálo, že se chystá, aby je zničil. V Bohu jsou všechny věci uspořádány a upevněny, aniž dělá nic z jakékoli náhlé rady, což nevěděl po celou věčnost, že by měl dělat; ale, uprostřed pohybů svého stvoření v čase, kterým úžasně vládne, on, nepohnul se v čase, jako náhlá vůle, říká se, že dělá to, co zlikvidoval dobře uspořádanými příčinami v neměnnosti své nejtajnější Rady, přičemž věci, které přicházejí k poznání, každý ve svém čase, oba dělá, když jsou přítomni, a již učinil, když byly budoucí.““Bůh nepodléhá žádnému pokání, ani není v ničem podveden, aby chtěl napravit, v čem chyboval. Ale jako člověk, když pokání chce změnit to, co udělal, tak když slyšíš, že Bůh pokání, HLEDEJ změnu. Bůh, i když to nazývá „pokání,“ dělá to jinak než ty. Činíš to proto, že jsi zbloudil; On, protože se mstí nebo osvobodí. Změnil království Saul, když “ činil pokání.“
a na samém místě, kde Písmo říká: „on pokání,“ říká se o něco později, “ není to člověk, který by měl činit pokání.“Když pak změní svá díla prostřednictvím svých neměnných rad, říká se, že činí pokání z důvodu změny, nikoli z rady, ale ze zákona.“Augustine si myslí, že Bůh tím, že používá tento jazyk sebe sama, který by se všichni cítili jako nedostateční Jeho Veličenstvu, nás chtěl naučit, že veškerý jazyk je nedostatečný Jeho Excelenci. „Říkáme tyto věci Boží, protože nenajdeme nic lepšího, co bychom řekli. Říkám: „Bůh je spravedlivý,“ protože podle slov člověka nenajdu nic lepšího, protože je mimo spravedlnost. V Písmu je řečeno: „Bůh je spravedlivý a miluje spravedlnost.“Ale v Písmu se říká, že“ Bůh pokání, „“ Bůh je nevědomý. Kdo by s tím nezačal? Přesto za tímto účelem písmo blahosklonně blahosklonně k těm slovům, z nichž se zmenšuješ, abys si nemyslel, že to,co považuješ za skvělé, se o něm říká. Zeptáš-li se: „co je tedy řečeno o Bohu? jeden může možná odpovědět, že “ je spravedlivý.“Další nadanější by řekl, že i toto slovo je překonáno jeho dokonalostí, a že to je také řečeno, ne za to, že je hoden, i když vhodně podle schopností člověka: tak, že, když by dokázal z Písma, že je psáno, “ Bůh je spravedlivý, „může být správně zodpovězeno, že stejná písma říkají, že“ Bůh pokání; “ tak, že, jak to nebere ve svém běžném smyslu, jak jsou lidé zvyklí činit pokání, tak i když se říká, že je spravedlivý, to neodpovídá jeho nadřazenosti, ačkoli Písmo to také říkalo dobře, že, prostřednictvím těchto slov, jako jsou, můžeme být přivedeni k tomu, co je nevyslovitelné.““Proč předpovídáš,“ ptá se Chrysostom, “ hrozné věci, které se chystáte udělat? Že možná neudělám to, co předpovídám. Pročež také hrozil peklu, že nemůže přinést do pekla. Nechť vás děsí slova, abyste byli osvobozeni od auguish skutků.““Muži hrozí trestem a způsobují ho. Ne tak Bůh; ale naopak, on oba předpovídá a zpoždění, a děsí se slovy, a nezanechává nic zpět, aby nepřinesl to, co hrozí. Tak to udělal s Ninevity. Ohýbá luk, a mává mečem, a připravuje kopí své, a nezpůsobí ránu. Což nebyla slova prorokova luk a kopí a ostrý meč, když řekl: „však čtyřicet dní a Ninive bude zničeno?“Ale nevyhodil hřídel, protože byl připraven, aby nebyl zastřelen,ale aby byl položen.“
„když čteme v písmu nebo slyšíme v církvích Boží slovo, co slyšíme kromě Krista? „A hle, větší než Jonas je zde.“Jestliže oni činili pokání při volání jednoho neznámého služebníka, z jakého trestu nebudeme hodni, jestliže, když Pán káže, koho jsme poznali díky tolika výhodám, které na nás nashromáždily,nebudeme činit pokání? Jim stačil jeden den; nám nebude stačit tolik měsíců a let? K nim bylo kázáno svržení města a 40 dní bylo uděleno k pokání: nám jsou ohrožena věčná muka a nemáme půl hodiny života jistého.“
a neudělal to-Bůh chtěl spíše, aby se zdálo, že jeho proroctví selže, než aby pokání selhalo z jeho ovoce. Ale to opravdu nezklamalo, protože podmínka byla vyjádřena v hrozbě. „Proroctví,“ říká Aquinas v souvislosti s těmito případy, “ nemůže obsahovat nic nepravdivého.“Pro“ proroctví je určité poznání zapůsobilo na pochopení proroků zjevením Božím, prostřednictvím určitého učení. Pravda o poznání je však stejná u učitele i u vyučovaného, protože znalost žáka je podobou poznání učitele. A tímto způsobem Jerome říká, že “ proroctví je jakýmsi znamením božského předzvědění.“Pravda o prorockém poznání a promluvě musí být stejná jako pravda o božském poznání, ve kterém nemůže být žádná chyba. Ale i když v božském intelektu je dvojí poznání (o věcech tak, jak jsou samy o sobě a jak jsou v jejich příčinách) vždy sjednoceno, není vždy sjednoceno v prorockém zjevení, protože dojem agenta není vždy adekvátní jeho moci. Odkud, někdy, prorocké zjevení je jakousi ohromenou podobou Božského předzvědění, jak vidí budoucí podmíněné věci samy o sobě, a ty se vždy odehrávají tak, jak jsou prorokovány: jako, „Hle, panna počne.“
ale někdy je prorocké zjevení ohromenou podobou božského poznání, protože zná pořadí příčin k účinkům; a pak je někdy událost Jiná, než je předpovězeno, a přesto v proroctví není nic nepravdivého. Pro význam proroctví je, že dispozice méněcenných příčin, ať už v přírodě nebo v lidských činech, je taková, že takový účinek by následoval „(jako ve vztahu k Ezechiášovi a Ninive), “ které pořadí příčiny k účinku je někdy bráněno jinými věcmi dohlížejícími. „Boží vůle,“ říká znovu, “ být první, univerzální příčinou, nevylučuje mezilehlé příčiny, na jejichž základě jsou vyvolány určité účinky. A protože všechny mezilehlé příčiny nejsou přiměřené síle první příčiny, existuje mnoho věcí v moci, poznání a vůli Boží, které nejsou obsaženy v pořadí nižších příčin, jako vzkříšení Lazara. Odkud by člověk při pohledu na nižší příčiny mohl říci: „Lazar znovu nevstane:“ zatímco při pohledu na první božskou příčinu by mohl říci: „Lazar znovu povstane.“A každý z těchto Bůh chce, totiž, aby se něco stalo podle nižší příčiny: což se nestane, podle vyšší příčiny, a naopak. Takže Bůh někdy prohlašuje, že věc musí být, pokud je obsažena v pořadí nižších příčin (podle dispozice přírody nebo pouští), které se dosud nekonají, protože je to jinak v nadřazené božské příčině. Jako když předpověděl Ezechiáše Izaiáše 38:1, “ Nastavte svůj dům v pořádku, pro ty, zemřeš a nežiješ;“což se ještě nestalo, protože od věčnosti to bylo jinak v poznání a vůli Boží, která je neměnná. Odkud Řehoř řekl: „Ačkoli Bůh mění věc, jeho rada se nemění.“Když pak řekl,“ Budu činit pokání, “ Jeremiáš 18:8. rozumí se, jak bylo řečeno metaforicky, pro muže, když nesplňují to, co ohrožovali, zdá se, že činí pokání.“
