Georg Jellinek, (narozen 16. června 1851, Lipsko-zemřel 12. ledna 1911, Heidelberg, Německo), německý právní a politický filozof, který ve své knize Die Sozialethische Bedeutung von Recht, Unrecht und Strafe (1878; 2. vydání., 1908;“ sociálně-etický význam práva, špatného a trestu“), definoval zákon jako etické minimum-tj. jako soubor normativních principů nezbytných pro civilizovanou existenci. Na rozdíl od vlivné školy právních pozitivistů Jellinek trval na tom, že právo má sociální původ, a proto bylo nutné populární schválení k přeměně sociálních a psychologických faktů na právní normy.
Jellinek, syn rabínského učence Adolfa Jellinka, se stal konvertitou ke křesťanství. Na univerzitách ve Vídni (1879-89), Basileji (1890-91) a Heidelbergu (1891-1911) byl schopným třídním učitelem i významným učencem. Mezinárodně pravděpodobně jeho nejznámějším dílem je Deklarace práv člověka a občanů (1895; původně v němčině), ve kterém předpokládal, že francouzská revoluční deklarace (schválená Národním Ústavodárným shromážděním 26. srpna 1789) nebyla odvozena ani tak ze spisů francouzského osvícenského filozofa Jeana-Jacquese Rousseaua—jak se obecně věřilo—ale hlavně z angloamerické politické a právní historie, zejména z teorií vyvolaných na podporu amerického boje za nezávislost. Jellinek syntetizoval své názory v Allgemeine Staatslehre (1900; „Obecná teorie státu“).
