Jaroslav Heyrovský (*20. prosince 1890, Praha, Čechy, Rakousko – Uhersko-zemřel 27. března 1967, Praha, Československo—, Český chemik, který v roce 1959 obdržel Nobelovu cenu za chemii za objev a vývoj polarografie.
Heyrovský studoval na Univerzitě Karlově v Praze a na University College v Londýně u Sira Williama Ramsaye A F. G. Donnana. Po několika funkcích na Univerzitě Karlově se stal profesorem a ředitelem katedry fyzikální chemie (1926-54) a byl ředitelem Polarografického ústavu při Československé akademii věd (1950, 1952-63).
práce, která nakonec vedla k objevu polarografie, byla zahájena v Londýně na Donnanův návrh. Polarografie je instrumentální metoda chemické analýzy používaná pro kvalitativní a kvantitativní stanovení redukovatelných nebo oxidovatelných látek. Heyrovského přístroj měří proud, který teče, když se na dvě elektrody ponořené do analyzovaného roztoku aplikuje předem určený potenciál. Během 10 let od prokázání prvního polarografu (1924) byla metoda běžně používána. Heyrovského monografie polarografie vyšla v roce 1941.
