v roce 1919 se Neurath se souhlasem prezidenta Friedricha Eberta vrátil do diplomacie a připojil se k velvyslanectví v Kodani jako ministr Dánska. Od roku 1921 do roku 1930 byl velvyslancem v Římě; nebyl příliš ohromen italským fašismem. Po smrti Gustava Stresemanna v roce 1929 byl již prezidentem Paulem von Hindenburgem zvažován na post ministra zahraničí v kabinetu kancléře Hermanna Müllera, ale jeho jmenování selhalo kvůli námitkám vzneseným vládnoucími stranami. V roce 1930 se vrátil do čela velvyslanectví v Londýně.
Neurath byl v roce 1932 odvolán do Německa a v červnu se stal ministrem zahraničních věcí v „kabinetu baronů“ pod vedením kancléře Franze von Papena. Tuto funkci zastával i nadále za kancléře Kurta von Schleichera a poté za Adolfa Hitlera z Machtergreifungu 30. Ledna 1933. Během prvních dnů Hitlerovy vlády, Neurath propůjčil Hitlerově expanzivní zahraniční politice auru úctyhodnosti.
v květnu 1933 Americký chargé d ‚ affaires oznámil, že „Baron von Neurath prokázal tak pozoruhodnou schopnost podrobit se tomu, co v normálních dobách bylo možné považovat pouze za urážky a rozhořčení ze strany nacistů, že je stále docela možné, že by se tento měl spokojit s tím, že ho ještě nějakou dobu zůstane jako loutka“. Podílel se na německém stažení ze Společnosti národů v roce 1933, vyjednávání Anglo-německé námořní dohody (1935) a remilitarizaci Porýní. V roce 1937 se Neurath připojil k nacistické straně. Byl mu udělen odznak zlaté strany a dostal čestnou hodnost Gruppenführera v ekvivalentu SS v hodnosti Wehrmachtu generálporučíkovi.
dne 5. listopadu 1937 proběhla konference mezi nejvyšším vojensko-zahraničněpolitickým vedením říše a Hitlerem zaznamenaná v tzv. Hossbachově memorandu. Na konferenci Hitler uvedl, že nastal čas války, nebo přesněji války, protože to, co si Hitler představoval, byla v blízké budoucnosti řada lokalizovaných válek ve střední a východní Evropě. Hitler tvrdil, že protože tyto války byly nezbytné k tomu, aby Německo poskytlo Lebensraum, autarky a závody ve zbrojení s Francií a Británií nutily jednat dříve, než si západní mocnosti vyvinuly nepřekonatelný náskok v závodě ve zbrojení. Dále prohlásil, že Německo musí být připraveno na válku již v roce 1938 a nejpozději do roku 1943.
z pozvaných na konferenci vyvstaly námitky Neuratha, Blomberga a vrchního velitele armády generála Wernera von Fritsche. Všichni věřili, že jakákoli německá agrese ve východní Evropě musí vyvolat válku s Francií kvůli francouzskému aliančnímu systému ve východní Evropě, takzvanému cordon sanitaire. Dále věřili, že pokud by vypukla Francouzsko-německá válka, rychle by eskalovala na evropskou válku, protože Británie by téměř jistě zasáhla spíše než riskovala vyhlídky na porážku Francie. Navíc tvrdili, že Hitlerův předpoklad, že Británie a Francie budou jen ignorovat plánované války, protože zahájily přezbrojení později než Německo, byl chybný. Opozice vyjádřená Fritschem, Blombergem a Neurathem byla zcela znepokojena hodnocením, že Německo nemůže zahájit válku v srdci Evropy bez Anglo-francouzské účasti a že je zapotřebí více času na přezbrojení. Nevyjádřili však žádný morální odpor vůči agresi nebo nesouhlas s Hitlerovou základní myšlenkou anexe Rakouska nebo Československa.
v reakci na výhrady vyjádřené na konferenci v Hossbachu Hitler zpřísnil svou kontrolu nad vojensko-zahraničněpolitickým aparátem tím, že odstranil ty, kteří nebyli v kontaktu s jeho politikou. 4. února 1938 byl Neurath propuštěn z funkce ministra zahraničí v průběhu Blomberg-Fritschovy aféry. Cítil, že jeho úřad je marginalizován a nebyl pro Hitlerovy agresivní válečné plány, protože cítil, že Německo potřebuje více času na přezbrojení, které byly podrobně popsány v Hossbachově memorandu z 5. listopadu 1937. Vystřídal ho Joachim von Ribbentrop, ale zůstal ve vládě jako ministr bez portfeje, aby rozptýlil obavy, které by jeho odvolání vyvolalo na mezinárodní úrovni. Byl také jmenován předsedou „Rady kabinetu“, údajného super kabinetu, který radil Hitlerovi v zahraničních věcech. Na papíře to vypadalo, že Neurath byl povýšen. Toto tělo však existovalo pouze na papíře; Hermann Göring následně vypověděl, že se nikdy nesetkal, “ ani na minutu.“
v březnu 1939 byl Neurath jmenován Reichsprotektorem okupovaných Čech a Moravy, sloužícím jako Hitlerův osobní zástupce v Protektorátu. Hitler si Neuratha částečně vybral, aby uklidnil mezinárodní rozhořčení nad německou okupací Československa. Neurath krátce po svém příchodu na Pražský hrad zavedl tvrdou cenzuru tisku a zakázal politické strany a odbory. V říjnu a listopadu 1939 nařídil tvrdý zákrok proti protestujícím studentům (1200 studentských demonstrantů odešlo do koncentračních táborů a devět jich bylo popraveno). Dohlížel také na pronásledování Židů podle Norimberských zákonů. Jak byla tato opatření drakonická, Neurathovo pravidlo bylo podle nacistických standardů celkem mírné. Zejména se snažil omezit excesy svého policejního šéfa Karla Hermanna Franka.
nicméně, v září 1941, Hitler rozhodl, že Neurathova vláda byla příliš shovívavá, a zbavil ho jeho každodenních pravomocí. Reinhard Heydrich byl jmenován jeho zástupcem, ale ve skutečnosti držel skutečnou moc. Heydrich byl zavražděn v roce 1942 a následoval Kurt Daluege. Neurath oficiálně zůstal jako Reichsprotektor přes tuto dobu. Pokusil se rezignovat v roce 1941, ale jeho rezignace byla přijata až v srpnu 1943, kdy ho následoval bývalý ministr vnitra Wilhelm Frick. Dne 21. června téhož roku byl povýšen do čestné hodnosti SS-Obergruppenführera-což odpovídá tříhvězdičkovému generálovi.
koncem války měl Neurath kontakty s německým odbojem.
