Kortizol

kortizol

Chemický vzorec kortizolu

nadledviny (zona fasciculata)

steroidní hormon

regulace intermediárního metabolismu, metabolismus lipidů, sacharidů a aminokyselin

Kortizol se řadí do skupiny glukokortikoidů, hormonů produkovaných kůrou nadledvin (její střední vrstvou – zona fasciculata). U člověka je hlavním hormonem z této skupiny. Jeho produkce je regulována adrenokortikotropním hormonem (ACTH) z adenohypofýzy principem negativní zpětné vazby. Hlavní funkcí kortizolu je regulace metabolismu živin – sacharidů, bílkovin i tuků.

Syntéza a degradace

Výchozí látkou pro syntézu steroidních hormonů, mezi něž glukokortikoidy patří, je cholesterol. Cholesterol je v buňkách zona fasciculata skladován ve velkém množství ve formě esterů. Jeho hlavním zdrojem pro buňky jsou plazmatické lipoproteiny (LDL a HDL), v menším množství je též nově syntetizován. Na tvorbě steroidních hormonů se v buňce podílejí zejména mitochondrie, v nichž vzniká prekurzor pregnenolon, a dále endoplazmatické retikulum, kde je díky enzymatickým reakcím pregnenolon postupně přeměňován na kortizol, či jiný steroidní hormon.

Hladina kortizolu

Sekrece ACTH je během dne pulzová, v návaznosti na tyto pulzy vždy stoupne sekrece kortizolu. Nejčastěji pozorujeme u lidí ranní pulzy kortizolu, přibližně 75 % denního výdeje kortizolu je pak vyloučeno v době mezi čtvrtou a desátou hodinou ranní. . Denní produkce hormonu je 10–20 mg. Normální hodnoty pro ranní hladinu kortizolu v krvi jsou 118–618 nmol/l, ideální doba pro odběr je mezi sedmou a devátou hodinou. Odpolední odběry se provádí mezi 16. a 19. hodinou, fyziologické rozmezí je 85–460 nmol/l. V diagnostice využíváme i stanovení koncentrace kortizolu v moči, provádíme jej po dvacetičtyřhodinovém odběru moči, referenční hodnoty jsou 79–590 nmol/24 h .

Hlavní funkce

• Regulace intermediárního metabolismu. Kortizol bývá často označován jako hormon stresu. Jeho hlavním cílem je mobilizace organizmu při stresové zátěži, čehož dosahuje především díky svým účinkům na energetický metabolismus. Účinkuje zejména v játrech, svalech, pankreatu a tukové tkáni. Působí katabolicky a antianabolicky.

• Metabolismus sacharidů. Cílem kortizolu je zajistit při stresové situaci dostatek glukózy pro mozek. Zvyšuje koncentraci glukózy v krvi, čehož dosahuje stimulací glukoneogeneze v játrech.

• Metabolismus tuků. Mobilizuje tukové zásoby organizmu a stimuluje též lipolýzu.

• Metabolismus aminokyselin. Podporuje rozklad bílkovin (čímž způsobuje zvýšení vylučování močoviny), získané aminokyseliny jsou použity pro glukoneogenezi. Jeho nadměrná koncentrace může vést k poruchám pojivové tkáně a kůže, například ke vzniku strií, jako je tomu u Cushingova syndromu.

• Kardiovaskulární systém. Pozitivně inotropní, zvyšuje srdeční výdej a krevní tlak.

• Zvýšení produkce erytropoetinu.

• Protizánětlivý účinek. Kortizol stimuluje tvorbu protizánětlivých cytokinů a zamezením tvorby fosfolipázy A2 potlačuje tvorbu prozánětlivých cytokinů.

• Potlačení imunitní reakce. Kortizol snižuje počet T-lymfocytů a vyvolává atrofizaci lymfatické tkáně.

• Kortizol je nejdůležitější stresový hormon. Glukoneogenetickým účinkem zajišťuje dostatečný přísun glukózy v mozku a stimulací kardiovaskulárního systému udržuje oběhové funkce.

Odkazy

Související články

• Nadledviny

Reference

Použitá literatura

• KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. s. 518, 519, 520. ISBN 978-80-247-3068-4.

• GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. s. 375-381. ISBN 80-7262-311-7.