Kveimův test, Nickerson-Kveim nebo Kveim-Siltzbachův test je kožní test používaný k detekci sarkoidózy, kdy se část sleziny od pacienta se známou sarkoidózou vstříkne do kůže pacienta, u kterého je podezření na onemocnění. Pokud jsou nalezeny granulomy bez kaseatingu (o 4-6 týdnů později), je test pozitivní. Pokud byl pacient léčen (např. glukokortikoidy), může být test falešně negativní. Test se běžně neprovádí a ve Velké Británii nebyl od roku 1996 k dispozici žádný substrát. Existuje obava, že některé infekce, jako je bovinní spongiformní encefalopatie, by mohly být přeneseny pomocí testu Kveim.
Kveim-Siltzbachův test
D007731
je pojmenován podle norského patologa Mortena Ansgar Kveima, který poprvé ohlásil test v roce 1941 pomocí tkáně lymfatických uzlin od pacientů se sarkoidózou. Popularizoval ji americký lékař Louis Siltzbach, který v roce 1954 zavedl modifikovanou formu pomocí slezinné tkáně. Kveimova práce byla zdokonalením dřívějších studií provedených Nickersonem, který v roce 1935 poprvé informoval o kožních reakcích u sarkoidů.
Kveimův test lze použít k odlišení sarkoidózy od stavů s jinak nerozeznatelnými příznaky, jako je beryllióza.
