opakované chování je běžné u chovaných psů, ale jeho motivační základ zůstává relativně neprozkoumaný. Zkoumáme opakující se chování 30 chovaných pracovních psů v deseti kontextech, které se shodují s, a v nepřítomnosti, běžně se vyskytující vzrušující podněty, jako je personál péče, ostatní psi a příprava jídla. Velká část (93%) subjektů prováděla určité opakující se chování, nejčastěji skákající, ale pouze 17% v nepřítomnosti vzrušujících podnětů. Subjekty mohly být rozděleny do čtyř skupin podle podnětů vyvolávajících a trvání jejich opakovaného chování a tyto skupiny byly porovnány na základě jejich kortizolové odpovědi na akutní psychogenní stresor-veterinární vyšetření. Křivky odpovědi kortizolu/kreatininu v moči se mezi skupinami významně lišily. Zejména psi, kteří prováděli opakované chování v době minimální stimulace, vykazovali výrazně odlišný vzorec odpovědi, přičemž hladiny kortizolu se po veterinárním vyšetření snižovaly ve srovnání se zvyšujícími se hodnotami. Došli jsme k závěru, že psi vykazující opakované chování v době vysokého vzrušení jsou motivačně odlišní od těch“ stereotypů “ v nepřítomnosti stimulace. Navrhujeme, aby psi vykazující spontánní opakované chování mohli mít minulé zkušenosti a / nebo temperamenty, které ovlivňují jak jejich reakce na veterinární vyšetření, tak na dlouhodobé chovatelství. Například, někteří psi mohou najít izolaci od lidí zvláště averzivní, a tím ovlivňují jejich reakce jak na to, že jsou ponecháni v chovatelské stanici, tak na to, že jsou odvezeni k veterinárnímu lékaři. Alternativně mohou mít tito psi atypickou odezvu své osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA), která může být způsobena chronickým stresem. Vysoká úroveň opakovaného chování v reakci na nepřístupné chovatelské události může být vysvětlena, pokud takové chování bylo neúmyslně posíleno pozorností zaměstnanců,a proto nemusí vždy svědčit o averzi k chovu nebo ohrožení dobrých životních podmínek.
