jak T buněčné antigenní receptory (tcrs) rozlišují vzácné stimulační ligandy mezi obrovským přebytkem nestimulačních vlastních peptidů, je základní otázkou imunologie. V eLife, Yousefi et al. Tischer a Weiner zkoumají tuto otázku komplementárními optogenetickými přístupy. Kinetický korekturní model je užitečným rámcem pro pochopení diskriminace TCR ligandu a uvádí, že poločas interakcí TCR-ligand diktuje signalizaci. Zkoumání poločasu bez ovlivnění dalších biofyzikálních parametrů však bylo technicky velmi náročné. Studie v eLife používají upravené receptory (buď TCRs nebo chimérické antigenní receptory), u nichž lze interakce se stimulačním ligandem jemně regulovat izolovaně vystavením modrému nebo červenému světlu. Použitím kalciového toku nebo akumulace diacylglycerolu jako „odečtu“ aktivace T buněk tyto studie prokazují, že model kinetické korektury poskytuje nejpřesnější popis diskriminace TCR ligandu.
