Saul (/SLL/;, což znamená „žádal, modlil se za“; latinsky: Saul; arabsky: طالوت, ṭālūt nebo شالل, ša’ūl) je král v knihách samuelových, 1 kronikách a Koránu. Byl prvním králem starověkého Izraele. Vládl od roku 1047 př. n. l. do roku 1007 př.n. l.
v Bibli Saul miluje a poslouchá Boha, dokud nepřestane poslouchat Boha a nestane se mírně chamtivým a ztratí celý Boží zájem o něj. Samuel, prorok, přichází a dává mu varování, že Bůh už s ním není. Když se otočil k odchodu, Saul popadne Samuelovo roucho a roztrhne se. Samuel říká (1Samuel15: 28~29): „Hospodin dnes od vás roztrhl izraelské království a dal ho jednomu z vašich sousedů-tomu, kdo je lepší než vy. Ten, kdo je sláva Izraele, nelže ani nezmění názor; nebo není člověk, aby změnil názor.“
pak Duch Páně odchází od Saula a zlý duch ho mučí. Saul vezme Davida pastýře, a nejmladší syn Jesse, do jeho služby hrát na harfu pro něj, a tak, že by se uklidnil, když zlý duch spočívá na něm. Později žárlí na Davida, a začne podezřívat Davida jako „jednoho z vašich sousedů“, kterého Samuel zmínil. Bojí se Davida, a nakonec se jeho žárlivost změní v nenávist, a chce ho zabít. Ale Saulův syn Jonathan je vázán na Davida v přátelství, což způsobuje, že jeho hněv se také rozplývá na Jonathana.
později Saul umírá v bitvě proti Pelištejcům a padá na svůj vlastní meč, protože nechce být zneužíván „neobřezanými“ Pelištejci.1 Samuel a 2 Samuel dávají protichůdné zprávy o Saulově smrti. V 1 Samuel, a v paralelním účtu v 1 kroniky 10, Jak poražení Izraelité prchají, Saul žádá svého nositele brnění, aby ho zabil, ale odmítá, a tak Saul padá na svůj vlastní meč. V roce 2 Samuel Amalekit řekne Davidovi, že našel Saula opírajícího se o kopí po bitvě a vydal coup de grâce. David nechal amalekita zabít za to, že se obvinil ze zabití pomazaného krále. Saulovi tři synové, Jonathan, Abinadab a Melchisua byli také zabiti v bitvě (Samuel 31:1-4%20{{{2}}};&verze=KJV; 1 Samuel 31:1-4 {{{2}}}). Král David, který slyší o tragédii po bitvě, proklíná horu:
vy hory Gilboa, ať na vás není rosa ani déšť, ani pole výběru ovoce; nebo tam byl štít mocného hanebně odhozen, štít Saul, pomazaný olejem (Samuel 1:21%20{{{2}}};&verze=KJV; 2 Samuel 1:21 {{{2}}}).
vítězní Filistinští obnovili Saulovo tělo i tělo jeho tří synů, kteří také zemřeli v bitvě, sťali je a vystavili je na zdi Beth-shan. Vystavují Saulovu zbroj v chrámu Aštarot (Askalonský chrám Kanaánců). Ale v noci obyvatelé Jabesh-Gilead získávají těla pro kremaci a pohřeb (Samuel 31: 8-13, 1 kroniky 10:12%20{{{2}}};&version = KJV; 1 Samuel 31: 8-13, 1 Chronicles 10:12 {{{2}}}). Později David vezme kosti Saula a jeho syna Jonathana a pohřbí je v Zelě, v hrobce svého otce (Samuela 21:12-14%20{{{2}}};&verze=KJV; 2 Samuel 21:12-14 {{{2}}}). Účet v 1 kronikách shrnuje tím, že uvádí, že:
Saul zemřel pro svou nevěru, kterou spáchal proti Pánu, protože nedodržel slovo Páně, a také proto, že konzultoval médium pro vedení.
Saulovi potomci
po smrti krále Saula byl jeho jediný syn prohlášen králem Izraele; Ish-bosheth byl v této době 40 let a vládl dva roky (2 Samuel 2: 10). Nicméně, po smrti krále Saula, kmen Judský vystoupil z vlády domu Saul tím, že prohlásí Davida za svého krále (2 Samuel 2:4), a válka následovala (2 Samuel 2:12). Davidova frakce nakonec zvítězila proti Ish-boshethově (2 Samuel 3:1), ale válka neskončila, dokud se Abner nepřipojil k Davidovi(2 Samuel 3:6). Před smrtí Saula byl David ženatý se Saulovou dcerou Michalem, sestrou Ishboshethovou, dokud se Saul a David nerozpadli a Saul ji dal jinému muži (Samuel%2025: 44&verse=HE& src=! 1 Samuel 25: 44 HE). Později, na konci války s Ishboshethem, Davidovy podmínky pro mír vyžadovaly, aby se Michal vrátil k němu ,a iš-bosheth vyhověl (2 Samuel 3:14). Zdá se, že po Abnerově smrti se Ish-bosheth vzdal naděje na udržení moci (2 Samuel 4:1).Ish-bosheth byl zavražděn dvěma z jeho vlastní armády-kapitány, Rechab a Baanah (2 Samuel 4:5), který kvůli tomu očekával od Davida odměnu. David však odmítl udělit jakoukoli pochvalu za velezradu; oba vrahy nechal oběsit s uříznutými rukama a nohama. Hlava Ishbosheth byla pohřbena v Abnerově hrobě v Hebronu. (2 Samuel 4:12)Michal byl bezdětný.
hladomor trvající tři roky zasáhl Izrael během dřívější poloviny Davidovy vlády v Jeruzalémě. Věřilo se, že k této kalamitě došlo kvůli „Saulovi a jeho krvavému domu, protože zabil Gibeonity.“Gibeonité nebyli Izraelité, ale zbytek Amorejců, který Saul pronásledoval zevnitř Izraele. David se zeptal Gabaonitů, jaké uspokojení požadovali, a bylo jim odpovězeno, že nic nevyrovná špatnému Saulovi, který jim udělal, kromě smrti sedmi synů Saulových.(2 Samuel 21:1-6)
David tedy vydal jim dva syny Saulovy konkubíny Rizfa (Armoni a Mefiboset(2 Samuel 21:8) a pět synů Meraba, Saulovy nejstarší dcery, kterou porodila Adrielovi. Tito Gibeonité umrtvili, a pověsili svá těla na svatyni v Gibeah. (2 Samuel 21:8-9) Rizpa poté zaujala své místo na skále Gabaa a pět měsíců sledovala zavěšená těla svých dětí, aby zabránila jejich pohlcení zvířaty a dravými ptáky (2 Samuel 21: 10), dokud nebyli nakonec sundáni a pohřbeni Davidem (2 Samuel 21:13) v rodinném hrobě v Zelahu s kostmi Saula a Jonathana. (2 Samuel 21:14).
jediný mužský potomek Saula, který přežil, byl Mefibosheth, Jonathanův chromý syn (2 Samuel 4:4), kterému bylo v době smrti otce a dědečka pět let. Časem se dostal pod ochranu Davida (2 Samuel 9: 7-13). Mefibosheth měl mladého syna, Micheáš (2 Samuel 9:12), který měl čtyři syny a potomky jmenované až do devátého pokolení (1 kroniky 8: 35-38).
- G. Darshan, „Reinterment of Saul and Jonathan‘ s Bones (II Sam 21, 12-14) in Light of Ancient Greek Hero-Cult Stories“, ZAW, 125,4 (2013), 640-645.
- 1 Chronicles 10:13-14
- „www.Bibler.org -slovník-Rizpah“. http://www.bibler.org/glossary/rizpah.html. Retrieved 2012-10-29.
