v naší církvi jsme přemýšleli o sedmi znameních Ježíše v Janově evangeliu. Nyní máme podepsat číslo tři, uzdravení chromého muže u bazénu Bethesda v Jeruzalémě (viz John 5: 1-20). Dostal jsem za úkol představit znamení výukou, poskytnout nějaké zázemí, poskytnout přehled nebo popis hlavních rysů průchodu atd. Následující zprávy se pak budou odrážet na znamení z různých perspektiv, jako je jeho význam nebo použití s ohledem na modlitbu, učednictví, vztahy, nebo poslání.
když jsem se připravoval na zprávu, byl jsem konfrontován s tím, že jsem opravdu „nedostal“ Pasáž; zdálo se mi to divné. Samozřejmě jsem to v minulosti četl mnohokrát, a dokonce jsem o tom kázal, myslím. Ale když jsem k tomu přišel teď, zjistil jsem, že je to rušivé, neobvyklé, náročné.
a stejně tak mnozí v kongregaci. Po zprávě jsme měli krátkou Q&a lidovci vznesli otázky ohledně mého výkladu pasáže. Jeden člověk se ocitl vzteklý, když jsem kázal, protože bylo zřejmé, že jsem se mýlil! Byl to skvělý čas diskuse a pokračující reflexe. Líbí se mi, že písma k nám mohou stále mluvit čerstvě, a že my jako církev můžeme diskutovat a diskutovat o našem porozumění, a dospět k hlubšímu pochopení toho, co nám Bůh říká skrze Své Slovo. Připomíná mi to rčení připisované Johnu Robinsonovi, jeden z poutních pastorů, v tom smyslu, že “ Bůh má ještě více světla a pravdy, aby se pro nás vymanil ze svého slova.“
a něco jiného se stalo, když jsem kázal toto poselství: nečekaný humor. Neměl jsem v plánu na některé z věcí, které jsem řekl; prostě se to stalo. A v dynamice mezi kazatelem a kongregací se něco probudilo a byli jsme spolu neseni.
zde je třeba pozorovat jemnou linii. Myslím, že kdybych se snažil být zábavný, tak by to spadlo. To nebylo součástí mého záměru. Humor mi nevadí a vlastně ho často dokážu ocenit. Záměrem kazatele by však nikdy nemělo být upozornit na sebe, ale hlásat Ježíše Krista.
na druhou stranu jsem byl rád, že zpráva šla tak, jak to udělala. Myslím, že to pomohlo oživit příběh, vložit ho hlouběji do paměti, zdůraznit něco o něm neznámého těm, kteří to všechno slyšeli dříve.
kázání je tvrdá práce, nikdy nekončící výzva a moje naděje je vždy věrně sdělit poselství, které slyším v pasáži, kterou studuji. To, že ho lidé přijímají jako Boží slovo, není v moci žádného kazatele, ale něco, za co se můžeme jen modlit. Ale je to zábava, je to obohacující, když cítíme, že duch znovu mluví jeho slovo, tady a teď v naší době a místě.
Máte-li zájem, můžete si zprávu poslechnout zde.
