výsledky: Obě skupiny byly homogenní pro věk, den 3 FSH, etiologii neplodnosti, léčebný protokol, počet folikulů, dny stimulace, hladinu estradiolu a tloušťku endometriálního proužku v den podání hCG. Procento cyklů u pacientů krvácejících před těhotenským testem bylo významně vyšší ve skupině VP než ve skupině IMP (39% n = 52/134 vs. 8% n = 7/83, p < 0, 0001). Kromě toho se vaginální krvácení objevilo o den dříve ve skupině VP (8, 27 versus 9, 28 dní po ET). Implantace a celková (+hCG a pokračující) míra těhotenství byla významně vyšší ve skupině VP než ve skupině IMP (25% vs. 14% p = 0, 009; 50% vs. 35% p = 0, 03; v uvedeném pořadí). Míra porodnosti byla vyšší ve skupině s vaginálním gelem, ale rozdíl nebyl statisticky významný (41% vs. 28% p = 0, 06). Je zajímavé, že navzdory srovnatelným hladinám estradiolu (E2) měly pacientky, které krvácely před těhotenským testem (jak ve skupině VP, tak ve skupině IMP), v den podání HCG významně silnější endometriální pruh ve srovnání s nekrvácí (12, 52 vs. 11, 68 mm p = 0, 03). Uživatelé mikronizovaného vaginálního gelu, u kterých došlo ke krvácení, významně snížili míru těhotenství a porodu ve srovnání s těmi, kteří nekrváceli (17% vs 72% p < 0, 001 a 10% vs 60% p < 0, 001). Biochemická míra těhotenství byla zvýšena u pacientů, kteří krváceli před těhotenským testem jak u vaginálního gelu (44%), tak u IM uživatelů progesteronu (100%).
