Velikonoce 2A-John 20:19-31
je to jeden týden od Velikonoc, jeden týden od chaosu a vzrušení, jeden týden od prázdné hrobky, jeden týden od naší první „Aleluja“. Kristus vstal z mrtvých. Pán je vskutku vzkříšen. Aleluia.“Je to jeden týden po vzkříšení a učedníci jsou na stejném místě, kde byli Velikonoční noc. Jsou ve stejné místnosti za stejnými zamčenými dveřmi. (John 20:19-31)
takže pokud je vzkříšení tak velký problém, taková událost měnící život, proč jsou stále uvězněni na stejném místě? V čem se ta prázdná hrobka změnila? Jak je to změnilo? Umožnilo jim to vidět sebe a svůj svět jinak? Udělalo to pro ně něco? Nevypadá to, že by to něco změnilo. Jsou ve stejném domě za stejnými zamčenými dveřmi jako před týdnem. Co se změnilo?
Zajímalo by mě, týden po Velikonocích, co pro nás Kristovo vzkříšení udělalo? Je váš život jiný? Vidíte a zapojujete svět novými způsoby? Jaký rozdíl udělala prázdná hrobka ve vašem životě za poslední týden? Když se podívám na svůj život, vypadá to jako minulou neděli, týden předtím, a týden před tím. A když se podívám na svět, vypadá to skoro stejně jako předtím.
slýchával jsem dnešní evangelium (Jan 20,19-31) a byl jsem vůči učedníkům kritický. Jsou přilepená na stejném místě. Měli to udělat lépe. Po tom všem byla smrt poražena. „Kristus vstal z mrtvých. Aleluia.“Proč se jejich životy neliší?
opravdu jsem se ptal na svůj vlastní život. Proč není můj život po Velikonocích jiný? Proč jsem uvízl na stejném místě? Měl bych na tom být líp. Měl bych žít vzkříšení lépe, silněji, úplněji, autentičtěji, než to, co jsem. Koneckonců, “ Pán je skutečně vzkříšen. Aleluia.“
začal jsem však slyšet dnešní evangelium jinak, než jsem býval. Zde je to, co si myslím, že nám dnešní evangelium říká:
- Kristovo vzkříšení je velký problém;
- prázdná hrobka je událost měnící život;
- vzkříšení dělá rozdíl v našich životech; a
- to také vyžaduje čas.
vzkříšení vyžaduje čas. Není to jednorázová událost. Je to něco, do čeho rosteme. Je to proces. Je to způsob bytí a život, který se má žít. Milostí Boží se vyvíjíme ve vzkříšené lidi prostřednictvím našich vztahů a okolností našich životů. Bůh nic neplýtvá. Každý den vstupujeme do vzkříšeného života. Není to vždy snadné a některé dny jsou prostě těžké.
Zajímalo by mě, jestli někdy přijdeme na Velikonoční neděli a prázdnou hrobku, která očekává, že se v pondělí probudí do zcela nového života a světa. Hádám, že jste se probudili na Velikonoční pondělí do stejného života a světa, jaký jste měli na Velký pátek. Já ano. Není to proto, že vzkříšení selhalo, nebo proto, že Ježíš v našich životech neudělal „Ježíšovu věc“. Je to proto, že ta věc s Ježíšem vyžaduje čas.
možná se musíme zbavit skutečnosti prázdné hrobky a začít si nárokovat příběh vzkříšení. Je rozdíl mezi fakty a příběhem. Fakta jsou jednorozměrná, příběhy jsou vícerozměrné. Fakta informují mysl, příběhy se dotýkají srdce. Fakta přenášejí informace, příběhy mění životy. Přemýšlejte o tom takhle. Fakt je statický, jako snímek určitého časového okamžiku. Příběh je dynamický, jako film, který nás zavede v čase.
prázdná hrobka je fakt. Vzkříšení je příběh. Možná bychom měli začít chápat vzkříšení jako film našeho života místo snímku Kristova života. Skutečnost prázdné hrobky není příběhem vzkříšení. Fakta o Ježíšově životě nejsou příběhem Ježíše. Fakta o vašem životě a mém životě nejsou příběhem našeho života.
fakta jsou jen výchozím bodem příběhu. Skutečnost prázdné hrobky je výchozím bodem pro příběh vzkříšení. Bez ohledu na fakta, která jste se probudili na Velikonoční pondělí, jsou prostě výchozím bodem pro váš příběh vzkříšení. Příliš často však bereme fakta jako celý příběh. Není to to, co jsme udělali se svatým Tomášem?
jaká fakta vám přijdou na mysl, když uslyšíte jeho jméno? Pochyboval. „Pokud neuvidím značku nehtů v jeho rukou a nedám prst do značky nehtů a ruku do jeho boku, nebudu věřit.“To, o čem Thomas pochyboval, může být jediným faktem,který mi přijde na mysl. Je tak rozšířené, že mu říkáme pochybující Thomas.
co když tato skutečnost je však jen výchozím bodem pro jeho vzkříšení? Co když to není celý příběh? Co když místo, kde začneme, je méně důležité, než kam jdeme, kde skončíme?
znáte konec Tomášova příběhu? Víte, kde zemřel? Zemřel v Indii. Byl apoštolem lidu Indie. Přinesl Kristovo evangelium do Indie. Zemřel mučedníkem poté, co ho pět vojáků projelo pěti oštěpy. To nezní moc jako pochybovač, že ne? Zní to jako někdo, kdo rostl a změnil se, někdo, pro koho bylo vzkříšení Krista skutečné, někdo, pro koho prázdná hrobka změnila. Jen to trvalo trochu času, jako to dělá pro většinu, možná pro všechny z nás.
víme, že pochybujeme o Tomášovi, ale nezapomínejme na přiznání Tomáše. Je i v dnešním evangeliu. „Můj Pane a můj Bože!“S těmito slovy Thomas poznal a pojmenoval nový vztah, nový světonázor, nový způsob bytí. Někde mezi Pochybováním Thomase a přiznáním Thomase je příběh vzkříšení v Tomášově životě.
všechny ty věci o pochybování Thomase, o jeho nedůvěře, jsou jen Thomasovým výchozím místem, nic víc a nic méně. Není to ani dobré, ani špatné. Je to výchozí místo. A všichni máme svá výchozí místa.
jaké je vaše výchozí místo? Jaká jsou fakta vašeho života dnes? Výchozím místem pro příběh našeho vzkříšení je to, co je. Ať už je dnes váš život jakýkoli, ať už jsou vaše okolnosti jakékoli, to je výchozí bod pro váš příběh vzkříšení. Takže pokud máte co do činění s hlubokou osamělostí, smutek, a ztráta, to je váš výchozí bod. To je místnost, do které Kristus vstupuje. Pokud jste zamčeni v domě strachu, zmatku nebo temnoty, je to váš výchozí bod a místo, kde stojí Ježíš. Pokud nemoc, stáří, postižení, nebo nejistota jsou fakta vašeho života,to je váš výchozí bod a místo, kde se Ježíš objeví. Pokud se cítíte ztraceni, zrazeni, zklamáni, ohromeni, to je váš výchozí bod a Dům, do kterého Ježíš vstupuje. Pokud je radost, vděčnost a oslava skutečností vašeho dnešního života, je to výchozí bod pro váš příběh vzkříšení.
všechny ty věci, které jsem právě popsal, a tisíce dalších jsou mnoha způsoby, jak se dveře našeho domu zamknou. Ať už to pro vás může být cokoli, je to jen výchozí bod.
velkou tragédií není, že učedníci jsou ve stejném domě za stejnými zamčenými dveřmi. To je jen jejich výchozí místo. Velkou tragédií bude, pokud učedníci odmítnou odemknout dveře, odmítnou otevřít dveře a odmítnou se dostat ven z domu.
jaké jsou dveře, které jsou zamčené ve vašem životě? Jaké jsou věci, které vás držely na stejném místě? Řeknu to znovu, to je jen začátek. Nesuďte to jako dobré nebo špatné, správné nebo špatné. Je to jen místo, kde jste a je to místo, kde se Kristus objeví. V dnešním evangeliu se to stalo dvakrát. V obou případech jsou učedníci ve stejném domě za stejnými zamčenými dveřmi a Ježíš se objeví. Stojí uprostřed nich. Stěny a zamčené dveře jejich domu nemohly Ježíše udržet venku. A stěny a zamčené dveře vašeho domu ho nebudou držet venku.
vstoupí do středu našeho domu, zamčenými dveřmi, a vdechuje do nás mír a život. Vdechuje do nás mír a naději. Vdechuje do nás mír a odvahu. Vdechuje do nás mír a sílu. A ten dech klidu je klíčem, který odemkne dveře. Takže se zhluboka nadechněte, vezměte to všechno, nechte to naplnit a oživit vás. Nechte to dát naději, odvahu a sílu odemknout a otevřít dveře svého života a pak se dostat ven z domu.
minulý týden jsem vám řekl, abyste šli domů a viděli Ježíše. Tento týden vám říkám, abyste vypadli z domu. Otevřete dveře příběhu o vašem vzkříšení a vypadněte z domu.
