boj proti koloniální nadvládě
Kaunda se vrátil do Zambie v roce 1949. V tomto roce se stal tlumočníkem a poradcem pro africké záležitosti Sira Stewarta Gore-Browna, liberální bílý osadník a člen Legislativní rady Severní Rhodesie. Kaunda získal znalosti o koloniální vládě i politické dovednosti, které mu dobře sloužily, když se později téhož roku připojil k Africkému národnímu kongresu (ANC), první velké antikoloniální organizaci v Severní Rhodesii. Na počátku 50. let se Kaunda stal generálním tajemníkem ANC a fungoval jako hlavní organizační důstojník, což ho přivedlo do úzkého kontaktu s hodností a spisem hnutí. Když se tedy vedení ANC střetlo o strategii v letech 1958-59, Kaunda přenesl hlavní část operační struktury ANC do nové organizace, zambijského Afrického národního kongresu.
Kaunda se stal prezidentem nové organizace a obratně ji využil k vytvoření militantní politiky proti britskému plánu federace tří středoafrických kolonií—Jižní Rhodesie, Severní Rhodesie a Nyasalandu. Afričtí vůdci oponovali a obávali se jakékoli takové federace, protože by měla tendenci vkládat konečnou moc do rukou bílé menšiny osadníků. Kaunda použil Zambijský kongres jako nástroj pro provádění toho, co nazval „pozitivní nenásilnou akcí“, což je forma občanské neposlušnosti proti politice federace. Jeho kampaň měla dva hlavní výsledky: za prvé, britská vláda upravila politiku federace a nakonec souhlasila s jejím vyřazením; za druhé, uvěznění Kaundy a dalších militantních vůdců je povýšilo na status národních hrdinů v očích lidí. Od roku 1960 tak byla zajištěna celostátní podpora zambijského hnutí za nezávislost, stejně jako dominantní postavení Kennetha Kaundy v tomto hnutí.
Kaunda byl propuštěn z vězení koloniální vládou 8. ledna 1960. Na konci tohoto měsíce byl zvolen předsedou sjednocené Národní Strany nezávislosti (UNIP), která byla založena v říjnu 1959 Mainza Chona, militantní nacionalista, který byl rozčarován starším ANC. Unipetrol si do června 1960 vyžádal 300 000 členů. V prosinci 1960 britské koloniální úřady vyzvaly Kaundu a několik dalších UNIP vůdců, aby se účastnili diskusí o stavu tří kolonií na konferenci v Londýně. Začátkem následujícího roku britská vláda oznámila, že začne formální dekolonizace Zambie.
první velké volby vedoucí ke konečné dekolonizaci se konaly v říjnu 1962. Ústavní návrhy, na nichž byly volby založeny, poskytly evropským osadníkům v Severní Rhodesii nepřiměřený podíl hlasů. Přesto dvě hlavní africké strany—UNIP a ANC—získaly většinu hlasů. Vítězem se stal UNIP, který získal 15 ze 37 křesel v nové legislativní Radě.
úspěch UNIPU byl v drtivé většině přisuzován vedení Kaundy. Byl bystrý jak při zmírňování obav evropských osadníků, že africký režim nespravedlivě ignoruje jejich zájmy, tak při potlačování frakcionismu převládajícího ve velkých částech africké populace země. Právě tato dovednost umožnila Kaundovi vyjednat další ústavní pokroky a v roce 1964 byla Zambii udělena nezávislost s Kaundou jako jejím prezidentem.
