koi no yokan Andrew Taylor. Wissaiův Úvod : Andrew Taylor píše s citlivostí básníka, obratnost žongléra slov, a harmonie hudebníka. A nakonec máme úžasnou evokaci pocitu, fantastickou definici fráze prostřednictvím magie slov. Jsme to, co píšeme. Slova jsou zrcadlem nás. Pokud se opice podívá na sebe do zrcadla, neměla by očekávat, že tam uvidí člověka. Stejně tak nelze očekávat, že ignorant a hloupý blbec bude psát jako kultivovaný a učený gentleman.
„Koi no yokan“
(japonsky)
„jemný, nevyslovený pocit, že se chystáte zamilovat
není náhoda, že mluvíme o „zamilování“. Je to náhlá věc, alespoň podle písní-nedobrovolná – nepohodlná, neodolatelná, možná i katastrofální. Bylo to přirovnáno mimo jiné k tomu, že ho srazil nákladní vlak. Celkově vzato, pak, nezní to jako zvlášť příjemný zážitek.
nemusí to však být žádná z těchto věcí. Zeptejte se Japonců. Mají frázi koi no yokan (KOY-noh-yoh-CAN), která vypráví velmi odlišný příběh. Překládá se doslovně jako „předtucha lásky nebo touhy“, a odkazuje na pocit, že se do někoho zamilujete. Neexistuje žádná jistota, žádný závazek a pravděpodobně žádné vzájemné uvědomění-rozhodně se nic neříká – ale ten pocit je tam. Není to láska, možná ani touha-ale je to poznání, že tyto věci by mohly být na obzoru.
líný překlad do angličtiny je někdy „láska na první pohled“, ale koi no yokan je mnohem jemnější a zdrženlivější než to. „Láska na první pohled“ je sdílená kapitulace-pohledy po místnosti, silné emoce odrážející se navzájem, pocit jistoty. Je to dostat nůž a vidličku přímo do hlavního chodu, Chcete-li, aniž byste měli předkrm, možná aniž byste se dívali na menu. Koi no yokan, na druhou stranu, je individuální pocit toho, co by se mohlo stát – druhá zúčastněná osoba nemusí v této fázi vědět nic o tom, jak se cítíte. Je to rozdíl mezi zachycením nejslabší vůně ve větru a, jak jsme již řekli, srazením vlakem. Koi no yokan cítí první předběžný třes pocitu. Je to odevzdání se především kouzlu potenciálu.
Koi no yokan může být zabarven smutkem i očekáváním.
s koi no yokan máte pocit jemného, téměř nepostřehnutelného vědomí, pocit, že se stane emocí, která nakonec časem poroste a rozvíjí se. Je to tak jemné, že můžete s šokem zjistit, že to tam bylo nějakou dobu, někde v zadní části vaší mysli, aniž byste si to uvědomili.
je to tak jemné, že to není ani okamžik, kdy stojíte na pokraji milostného vztahu a přemýšlíte, zda máte odvahu skočit dovnitř, jako skočit ze skály do bazénu – je to spíše okamžik, kdy přemýšlíte, zda byste vůbec mohli vystoupit na skálu.
nemusí to vést k lásce okamžitě, nebo snad vůbec, a ještě může přijít mnoho vzestupů a pádů a zvratů osudu. Kvůli tomu důvodu, koi no yokan může být zabarven smutkem i očekáváním. Jakmile jste na skále, i když se tam chvíli nervózně třesete, je nakonec těžké neskákat. Ale v tuto chvíli na vás není žádný tlak. Můžeš se otočit a odejít. A buďte v bezpečí. Jde o koi no yokan je, že nedává žádné sliby, sázky žádné nároky. Pokud skočíte, je to vaše vlastní odpovědnost-doslova skok víry.
mít slovo nám nutně nedává pocit, ale pomáhá nám to rozpoznat, když se to stane. A nikdy nemůžeme mít dost slov, abychom popsali naše emoce.“
